Přátelům v Čechách (24.října 1414)

13.02.2018 16:39

List první.
Jan Hus:Listy z Kostnice. Do současné Češtiny převedl Alexandr Flek.

 

Přátelům v Čechách (24.října 1414)


Pozdravení od Krista Ježíše.

Vězte, že jsem nikdy necestoval zahalen kápí, ale zjevně s odkrytou tváří. Když jsem opustil Čechy a dorazil nejprve do města Bärnau, ještě před mým příchodem mně tam očekával farář se svými kaplany. Když jsem vkročil do světnice, hned mi nalil velký džbán vína a spolu se svými druhy přijímal všechno mé učení a prohlásil, že byl vždy mým přítelem.

Potom v Neustadtu mně všichni Němci velmi rádi viděli. Cestou přes Weiden nám mnoho lidí vyjadřoval obdiv. A když jsme dorazili do Sulzbachu, šli jsme tam do hostince, kde zasedal tamní soud, lantricht. Tam jsem v síni před konšely a staršími města řekl: "Hle, já jsem mistr Jan Hus, o kterém jste, myslím, slyšeli mnoho zlého. Ptejte se mně tedy". A když jsme probrali mnoho věcí, velmi příznivě všechno přijali.

Pak jsme pokračovali přes Hirschau, kde nás opět velmi vřele přijali a dále přes Hertsbruck, načež jsme přenocovali ve městě Lauf. Tam za námi se svými kaplany přišel farář, velký znalec práva a když jsem s ním rozmlouval, také on vše přijal příznivě.

Takto jsme dorazili do Norimberku. Náš příchod tam rozhlásili kupci, kteří nás předešli a tak lidé stáli v ulicích, prohlíželi si nás a vyptávali se, který z nás je mistr Hus. Před jídlem mi poslal list mistr Jan Helvel, farář u sv.Vavřince; psal mi, že si se mnou už dávno přál promluvit. Odepsal jsem mu na témže listu, ať přijde, a tak přišel. Když jsem se pak už chystal jít vyvěsit prohlášení, které jsem před tím napsal, v tom pro mě poslal pan Václav, že se sešli měšťané a mistři a chtějí mne vidět a mluvit se mnou. Ihned jsem tedy vstal od stolu a šel za nimi. Mistři mi vzkázali, abychom rozmlouvali v soukromí, ale na to jsem jim řekl: "Já kážu veřejně. Chci, aby mohl poslouchat každý, kdo bude chtít." A tak jsme hned od té chvíle rozmlouvali před konšely a měšťany až do soumraku.

Byl tam také nějaký kartuziánský učenec, který mi vášnivě odporoval. A všiml jsem si, že mistru Albertovi, faráři od sv.Sebalda, se nelíbilo, že měšťané přitakali mým názorům. Nakonec ale byli všichni mistři a měšťané spokojeni.

Vězte také, že jsem si dosud nevšiml žádného nepřátelství. V každém hostinci nechávám na rozloučenou Desatero přikázání a někde je přilepím na zeď kouskem těsta. Všechny hospodyně i jejich muži mne přijímají velmi laskavě. Nikde také kvůli mně nevyhlašují zákaz bohoslužeb a všichni schvalují mé německé prohlášení.

Poznávám tedy, že vůči mně nikde není větší nepřátelství, než u obyvatel Českého království.

Co bych ještě napsal? Pan Václav a podobně pan Jan se mnou zacházejí velice laskavě a vlídně. Chovají se jako zvěstovatelé pravdy (přesněji řečeno obhájci pravdy) a s pomocí Páně se námi vše daří.

Král je v Porýní a pan Václav z Leštěna se vydal za ním, zatímco my hned v noci vyrážíme do Kostnice, kam se už blíží papež Jan. Máme totiž za to, že by bylo zbytečné cestovat za králem snad 60 mil a pak se vracet do Kostnice.

Psáno v Norimberku v sobotu před svátkem Jedenácti tisíc panen.