Kritizování a urážení druhých.

14.08.2017 10:35

Písmo přirovnává utrhačné ke psu, svini a hadu. Ke psu proto, že bez užitku a ke své škodě štěká a svůj rod kouše, když začnou kousat jiní psi...To věděl svatý Pavel, když napsal: Jestliže se navzájem koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. (Ga 5,15) Kvůli hříchu se nyní velmi rozmnožili kousaví psi a urážení se stalo zvykem, takže už se nepovažuje za hřích. Neboť i když se kněží chtějí obléci do kněžského roucha na mši, utrhají; Bůh je mým svědkem, že jsem to slýchal. Po mši se sejdou u stolu a dříve se nažerou masa živého než vařeného. A jaké je horší urážení bližního, než prohlašovat ho za kacíře? A tak slouží více ďáblu než Pánu Bohu, nejsou hodni jíst chléb - jak říká svatý Augustin - pro své urážky. Tak světští mniši a jeptišky jen o trošku méně, anebo i více utrhají; projdou celý svět, živé i mrtvé, jen na sebe zapomenou. Kéž by si vzpomněli na to, co říkají o hodinách (modlitebních hodinách), jak říká svatý David: "S utrhajícím svému bližnímu jsem nejída l(Ž101) Ó s kým by nyní věrný člověk jedl, když by nechtěl jíst s utrhačem? Ano na každém stole je pokrm utrhání, a zvláště na kněžském stole, u kterého při odpočinku jí. Jedno sousto vloží do úst a deset urážejících slov vypustí. A tak nemilosrdněji žerou bližního než vařené maso, neboť na maso neskřípou svými zuby jako na bližního. Proto říká spravedlivý skrze Davida: skřípali na mě svými zuby. (Ž35,16)

Výklad Desatera, kapitola 62.